Výstroj a výzbroj rakouské armády

Jezdectvo a dělostřelectvo

Kyrysníci byli v roce 1866 reliktem starších dob, nenosili již od roku 1860 kyrys, který je odlišoval od jiných druhů jízdy. Kyrys byl zredukovaným pozůstatkem rytířského brnění středověku a chránil jezdcovu hruď a břicho. V roce 1868 byly kyrysníci převedení na dragounské pluky, jejich existence tak skončila.

Kabáty bílé barvy a světle modré kalhoty s koženým podsazením tvořily charakteristické vzezření dragounů. Kabáty měly na rozdíl od pěchotních manžety bílé. Jezdecké boty s ostruhami byly v nohavicích. V polních podmínkách se navíc nosil bílý dvouřadý plášť s ležatým límcem a s parolemi v plukovních barvách. Pláště pro mužstvo měly nárameníky a dvě všité kapsy. Kromě knoflíků se nechal plášť zvláště v létě zapnout také jen pomocí šňůrky a olivy pod límcem. Vzadu byl dlouhý rozparek s knoflíky. Manžety, límec, příklopy kapes a nárameníky zdobila lemovka. Pokud se plášť nenosil, byl svinutý a upevněný vzadu za sedlem. Tento typ pláště nosila veškerá jízda kromě 3 pluků (2 husarské a hulánský), jež je měly v barvě tmavohnědé. Přílba byla černá kožená s kšiltem a týlovým štítkem a s kovovým vysokým hřebenem, který byl z boků u mužstva a poddůstojníků černý. Vpředu byl na přílbě velký dvouhlavý orel. Kožený podbradník pokrývaly ozdobné mosazné šupiny. Řemení bylo bílé, postroje na koni černé. Polní láhev byla plechová. Od levého ramene vedl řemen s poutky pro nabiják, vzadu na něm byla upevněna malá patrontaška pro 28 nábojů. Na sedle byly upevněny dvě sedlové brašny s osobními potřebami, vpravo dále kožený holstr s pistolí vz.1859, na něm též kolík k uvázání koně. Na brašnách byly upevněny pytel na oves, vědro na vodu, brašna na podkovy..Vzadu napříč byla plátěná válcová torna potažená jehněčinou pro ukrytí kabátu a náhradního prádla. Na ní byla zavěšena jídelní miska.
Hlavní zbraní veškeré jízdy byla těžká šavle vz.1861 s ocelovou pochvou a koženým, u poddůstojníků žlutým, třapcem. Doplňkem byla zmíněná pistole Lorenz.

Důstojníci se lišili od mužstva přílbou s emblémem lva bojujícího s hadem na bocích hřebenu, podbradník pokryt vavřínovými listy a zakončen lví hlavičkou. Důstojníci mohli mít i starší šavle vz.1845, 1850, nebo lehkou verzi 1861 s rozličně zdobenými koši. Jako doplněk byl opět polní pás. 

Dragouni měli tmavozelené kabáty a kalhoty stejného střihu jako kyrysníci, jen pláště měly celý límec a nárameníky v barvě pluku (šarlatová a granátově červená). Kabáty měly také manžety v barvě pluku. Kalhoty měly vedle švů červené lampasy. Jinak vše bylo podobné kyrysníkům. Jedna švadrona 1.pluku dostala těsně před válkou karabinu vytvořenou úpravou pušky pro zvláštní sbory vz.1854.

Husaři vyjadřovali svými uniformami národní příslušnost k Uhrám.
Pokrývkou hlavy bylo čako, tvarem podobné pěchotní, barva však byla v souladu s plukem. Celek zvýrazňovala černožlutá šňůra s typickým třapcem, zavěšeným na pravé straně. Skládal se z propletené šňůry a 9 medově žlutých bambulek Kšilt, orel a kokarda a podbradník jako u pěchoty. Místo kabátu se nosila atila s 5 řadami černožlutých šňůr s olivkami. Barva byla shodná s barvou kalhot, podle barev pluku (tmavomodrá, nebo světlemodrá), pouze 1 pluk měl tmavomodrou atilu a červené kalhoty. V zimě se nosila atila s kožešinovým lemováním. Výložky se nenosily, rozlišení bylo podle barvy atil, knoflíků a potahu čaky. Přiléhavé kalhoty zdobil na stehnech vpředu šňůrový ornament jako u pěchoty. Charakteristickou byly čižmy, jezdecké vsoké boty s esovitě vyříznutým okrajem lemovaným šňůrou a rozetkou. Výzbroj tvořila opět jezdecká šavle a pistole vz.1859, některé pluky mohly mít ještě hladké perkusní karabiny vz.1851. 5., 8. 9. a 10. pluk obdržely spolu s 1.švadronou pluků č.6, 12 a 14 jezdeckou karabinu. Důstojníci měli uniformy více zdobené a převládala v doplňcích zlatá barva. Místo polního pásu nosili kartuši na 12 nábojů z červeného safiánu s mosazným kováním a víkem, na dracounovém závěsném řemenu přes levé rameno. Povrch byl ozdoben emblémem orla s habsburským znakem.

Huláni byli nejmladší. Vznikli až po zabrání Haliče po prvním dělení Polska v r.1772. Proto i jejich uniformy vyjadřují zemi původu. Kabát barvy tmavozelené s šarlatově červeným vyložením na hrudi a zapínáním na dvě řady knoflíků, kalhoty tmavozelené s červenými lampasy, za jízdy chráněné černými návleky. Na hlavě typická čapka ve tvaru přílby s prodlouženým dýnkem čtvercového tvaru diagonálně nasazeným a v barvě pluku. Na levé straně upevněna kokarda a žíněný ohon. Pouze 13.pluk měl již nové uniformy. Jednořadé kabátce byly světlemodré a široké kalhoty v téže barvě, zasunuté do černých kožených holínek. V poli nosili dlouhou blůzu bez knoflíků, zavěšenou a rameni. Vyložení bylo cihlově červené. Kabátce měly vykrojené manžety a vpředu 4 kapsy. Namísto čapky nosili tatarku, polskou čepici s cihlově červeným čtvercovým dýnkem a orlím perem, lemovanou černou beránčí kožešinou. Pláště byly zde tmvohnědé na rozdíl od ostatních hulánů. Důstojníci se od mužstva lišili pouze kartuší, podobnou husarské. Hlavní zbraní kromě šavle a pistole bylo tradiční 2,6m dlouhé kopí s listovou čepelí, kónickou tulejí a oválnou cibulkou. Pod nimi byla dvě zesilovací pera s nýty. Spodní konec kopí byl zakončen kovovou botkou. Uprostřed byl zapleten závěsný ramenní řemínek. Do roku 1865 byl na horním konci upevněn černožlutý praporec. 

Dělostřelci nosili jednořadý kabát tabákově hnědé barvy s ležatým červeným límcem. Nárameníky, manžety byly v téže barvě. Knoflíky byly mosazné, zdobeny dělostřeleckým emblémem (hlaveň zkřížená s raketou a dole 3 dělové koule). Kalhoty byly modré, se širokým červeným lampasem, jízdní s koženým podsazením. V poli se nosil také šedý plášť pěchotního vzoru, ale s delším rozparkem. Čáka byla jako pěchotní, pouze orel nesl na ocase štítek s číslem pluku a ozdobný řetízek vedoucí na strany do lvích tlamiček. Kokarda měla vpředu monogram FJI. A za ní byl upevněn ohon černých žíní, vedoucí v oblouku na levou stranu. Ostatní jako u pěchoty. Řemení bylo bílé. Neslo na levém boku tesák vz.1862. U velitele děla byla na řemenu uprostřed upevněna plechová maketa představující 12liberní dělovou hlaveň. Vyšší poddůstojníci a důstojníci měli koně, tudíž byli vyzbrojeni lehkou šavlí vz.1861 a pistolí. K tomu příslušela u podd. malá patrontaška jezdeckého typu a u důst. husarská kartuše, ale s dělostřeleckými emblémy na čelech. 

Důstojníci měli šedé kalhoty s dvojitým širokým červeným lampasem, v poli navíc s podsazením z voskovaného plátna. 

Hlavní zbraní dělostřelectva polního byly lehké 4liberní (85mm) a těžké 8liberní (105mm) kanóny vz.1863 systém Lenk s pravotočivými obloukovými drážkami klínovitého tvaru. Střelivo tvořily zážehovo-nárazové granáty a časované šrapnely a zápalné granáty, pro bezprostřední obranu pak kartáčové náboje. Každé dělo bylo připojeno ke kolesně se střelivem a přípřeží koní. Pro každé dělo bylo počítáno s 2 muničními vozy, které sestávaly ze shodné kolesny a přívěsného vozu. Lafety a vozy dřevěné. Hlavně bronzové, zpředu nabíjené. Podle ráže dostřel 3,5 až 3,8 km.

Horské baterie měly kanóny stejného systému ráže 3liber (75mm). Jejich lafety byly železné a uzpůsobené snadnou demontáží k přepravě na hřbetech mul, na nichž se také ve zvláštních bedničkách převáželo i střelivo, které neobsahovalo zápalné granáty. Raketové baterie měly raketová děla tvořená krátkou hlavní s náměrovým mechanizmem na masivním stativu ve tvaru trojnožky se stabilizačním závažím. Střelivem byly rotační rakety vz.1864 systém Halee na tuhé palivo a s granátovou, osvětlovací nebo zápalnou hlavicí.

Ženisté vznikli spojením minérů a sapérů do jedné formace. Za úkol měli připravovat terén k přechodu v obtížných podmínkách, budovat a ničit opevnění, obsluhovali a zřizovali polní telegraf. K výbavě patřily různé typy povozů, nářadí jak tesařské tak i k zemním pracem. Kabáty a kalhoty byly modré, límce a manžety višňově červené. Pláště jako pěchota. Řemení černé, jako pobočná zbraň tesák vz.1862. Dále puška pro zvláštní sbory vz.1854/62. Důstojníci měli uniformy kromě barvy a výzbroj shodné s pěchotou, pláště byly černé.

Pionýři vznikli sloučením mostního sboru s pionýry, opravovali a zřizovali cesty, budovali polní ležení, stavěli mosty. Kromě běžného nářadí totožného s ženisty měli navíc pontonové mostní soupravy, stavebnicové pevné mosty a polní kovárnu. Nosili šedomodrý stejnokroj podobný mysliveckému, egalizace světle ocelově zelená, knoflíky bílé, řemení černé, výzbroj jako ženisti.

Trén, sem patří vozatajstvo. Zásobovalo armádu krmivem pro koně , potravinami pro vojsko, střelivem,  zajišťovalo přípřeže pro muniční kolony a technické jednotky, pro sanitní setniny a polní telegraf. Uniformy byly podobné dělostřelcům, rozdíl byl v modré egalizaci a hladkých knoflících. Pláště jako dělostřelci, u důstojníků však černé. Výzbroj tvořily tesáky vz.1862, u podd.pistole a šavle starších vzorů.

Sanitní a zdravotnický sbor měl na starosti dopravu a péči o zraněné a nemocné. Byl vybaven krytými vozy na listových perech k odvozu zraněných a dalšími vozy pro přepravu potřebného vybavení. Uniformy byly tmavozelené, bez výložek, s červenou lemovkou na límcích, náramenících a kalhotách. Knoflíky žluté, řemení černé, čako pěchotní. Výzbroj tvořila puška pro zvláštní sbory, bodák nebo tesák. K výstroji patřila brašna na zdravotnický materiál a nádoby na vodu. Důstojníci měli koně a černé pláště.

Na úvodní stránku - Historická fakta - Bitva u Trutnova - Válečná statistika
Výstroj a výzbroj - Galerie 1866 - O těchto stránkách - Novinky - dotazy - Vyhledej