Výstroj a výzbroj rakouské armády

Pěchota

Rakouská řadová pěchota nosila bílé kabáty zhotovené ze sukna s ležatým límcem, zapínaly se na 6 hladkých knoflíků. Límce, výložky a manžety rukávů nesly barvu tzv. egalizace (20 odstínů různých barev) podle čísla pluku, toto rozlišení se týkalo také knoflíků (stříbrné nebo zlaté). Pěchota 40 německých pluků byla vždy oblečena do modrých volných kalhot (pantalony) s tenkou bílou paspulkou ve švu. Na pochodech a v poli stažené nohavice dole černými vlněnými kamašemi s plátěnou podšívkou a zapínáním na knoflíky. Obuv byla nad kotníky, kožené šněrovací boty s okovanou podrážkou. Uherská pěchota (40 pluků) nosila modré těsné přiléhavé nohavice dole zašněrované do bot nad kotníky, vpředu zdobené tradiční pletenou černožlutou šňůrou. Za špatného počasí a do boje nosila pěchota šedé pláště se dvěmi řadami knoflíků, ležatým límcem a parolemi v barvě pluku. V zimě se navlékal na kabát, v létě se kabát ukládal do torny a plášť pak byl přímo na košili. Při přehlídkách se pláště zpravidla odkládaly, nebo nosily stočené do bandalíru přes levé rameno. Hodnostní označení bylo vyznačeno na límci kabátu šesticípými hvězdičkami vlněnými bílými u poddůstojníků a zlatými či stříbrnými u důstojníků. Na pláštích toto rozlišení nebylo. Pokrývkou hlavy bylo tzv. čako, kónická čepice z tuhého filcu s koženým štítkem, nad nímž byl upevněn rakouský dvouhlavý orel. Při horním okraji byly upevněny k rozlišení hodnosti vlněné nebo dracounové porty různé šířky. Nad orlem byla kovová kokarda zlaté barvy. Za boje se na čáku navlékal černý potah z voskovaného papíru či plátna. Na jižním bojišti se na čáky připínal týlový štítek proti úpalu.V denním zaměstnání nosili vojáci modré lodičky s bílým lemováním, nebo soukenné čepice v téže barvě, s koženým štítkem (tvarově podobné čáku = tzv. táborky), zdobené černožlutou šňůrou a malými knoflíčky. Řemení bílé barvy se na prsou křížilo, levý nesl na levém boku zavěšenou pochvu s bodákem a na pravý na pravém boku černou patrontašku se střelivem. Tento pravý řemen měl na prsou zavěšenu ještě kapslovnici na roznětky. Patrontaška měla uvnitř dřevěnou výztuhu a obsahovala 60 nábojů balených po 6 ks. Na víku zespod byly v průvlecích upevněny jehla k čištění pistonu a universální montážní klíč. Uvnitř byla dále souprava vytahováku a koudelníčku k údržbě zbraně. Poddůstojníci měli navíc na levém řemenu upevněnu koženou pochvu se šavlí vz.1862 s černožlutým pleteným třapcem. K výstroji patřil na svém popruhu na levém boku zavěšený plátěný chlebník a na konopném motouzu skleněná polní láhev potažená kůží. Mužstvo nosilo své osobní potřeby, jídlo a zásobní střelivo v tzv. teleti na zádech, jednalo se o vyztuženou plátěnou hranatou brašnu s bílým řemením, jejíž vnější plocha byla potažena telecí kůží se srstí. Na vrchu byla upevněna pocínovaná jídelní miska. Zbraní pěchoty byla dlouhá (pěchotní) perkusní předová puška vz.1854 Lorenz, ráže 13,9mm se čtyřmi drážkami. Tu doplňoval tulejový bodák čtvercového průřezu. Střelivo tvořily papírové patrony obsahující střelný prach a olověný ogivál kompresního typu. Zážeh byl způsoben měděnými kapslemi s třaskavinou. Pro strážní službu byly zavedeny patrony, u nichž byl ogivál opatřen otvorem se závitem, aby s pomocí nabijáku šel nepoužitý náboj vytáhnout z hlavně.

Nosiči raněných měli tmavozelené stejnokroje a výzbroj pěšáka. Navíc měli nádobu na vodu ledvinovitého tvaru zavěšenou na plátěném popruhu na boku. Organizačně tvořili samostatnou jednotku.

Každá setnina měla dva bubeníky a 1 trubače. Jejich odlišení bylo tzv. vlaštovčími hnízdy na ramenou, zdobenými klikatou stuhou v egalizační barvě. Bubeník nenosil pušku, byl vyzbrojen buď šavlí pro poddůstojníky, nebo tesákem pro pionýry vz.1862. Na řemenu přes pravé rameno, ukončeném hákem, nosil buben zdobený černožlutým šrafováním. Paličky se zasunovaly do zdvojené tulejky upevněné na srdcovitém štítku vpředu na tomto řemenu.

Trubač byl vyzbrojen obvyklým způsobem. Polnice měla na sobě ozdobnou černožlutou šňůru a byla laděna podle toho, zda byl trubač plukovní nebo nižší organizační jednotky.

Důstojníci byli oblečeni stejným způsobem, jen pláště byly výrazně tmavší a měly vpředu o 2 knoflíky navíc a vzadu dlouhý rozparek (kvůli jízdě na koni). Kabát neměl nárameníky a místo pravého měl našitu dracounovou šňůrku s knoflíkem. Štítek čaka nesl dracounový lem a kokarda byla také z dracounu.s iniciálami FJI. V denním zaměstnání nosili táborku, ta ale měla navíc malou kokardu. Osobní zbraní byl šavle vz.1861 v ocelové pochvě, nosila se na zvláštním závěsníku ve tvaru opasku, který se upevňoval pod kabátem. Třapec byl zlatý dracounový. Zvýrazňovali se pomocí tzv. polního pásu, žluté stuhy nošené přes rameno k levému boku a zakončené dvěma mohutnými třapci, zdobenými císařským orlem a monogramem (toto zdobení bylo také na třapci šavle). Jako zbraň mohli si zvolit buď perkusní pistoli vz.1859 Lorenz (ráže 13,9mm, náboj byl expanzní systém Podevils) nebo revolver dle vlastního výběru.Od hejtmana výše měli důstojníci nárok na koně, kterého používali nejen na pochodu, ale i v boji.

Zvláštní oděvy nosila generalita, vše bylo provedeno ozdobněji a z dražšího materiálu.. Kabát byl pro polní službu modrošedé barvy, pro slavnosti bílý s šarlatově červenou podšívkou, vždy však s pozlacenými knoflíky. Kalhoty do pole byly šedé s dvojitým červeným lampasem, na slavnosti zářivě červené, také s dvojitým zlatým lampasem. Klobouk byl černý dvourohý, lemovaný zlatou portou a ozdobený chocholem zeleného rajčího peří. Uniformu doplňoval zatý polní pás nošený však kolem pasu.Uherská generalita dávala přednost tradiční husarské uniformě. Červená atilla s pěti řadami zlatých šňůr s olivkami, šarlatově červené kalhoty, bílý kožíšek s černým lemováním, na hlavě kožešinový kalpak s převislým dýnkem červené barvy a chocholem volavčího peří. Polní uniforma měla barvu šedomodrou s červeným vyložením a podšívkou, šedomodrý kožíšek, tmavošedé kalhoty s červenými lampasy, černé čako se šňůrovou ozdobou a zeleným chocholem ze supího peří. Na nohou vždy čižmy.

Ordonanční důstojníci a pobočníci generality měli tmavozelenou uniformu podobného střihu, v poli s tmavošedými kalhotami. Polní pás nosili k pravému boku.

Pohraniční pěchota měla uniformy pěchoty uherského střihu, barva kabátu byla tmavohnědá, kalhoty však bez šňůr. Vyložení v sedmi barvách, knoflíky v obou verzích. Kamaše nenosili.

Polní myslivci tvořili elitu pěchoty, sloužili k průzkumu, krytí přesunů a zahajovali boj. Kabát pěchotního střihu, šedomodré barvy, egalizace v zelené barvě. Žluté knoflíky nesly číslo praporu. Na hlavě nosili klobouky se širší krempou, z černé tuhé plsti. Kolem klobouku byla ovinuta zelená šňůra zakončená vpředu žaludy. Na levé straně klobouku byl upevněn mosazný odznak ve tvaru lesního rohu, doplněná číslem praporu. Za odznakem byl upevněn svazek černého kohoutího peří. Tyrolští myslivci měli koflíky hladké a znak na klobouku nesl místo čísla emblém tyrolské orlice. Pláště nosili všichni pěchotního střihu. Řemení bylo černé a kapslovnice taktéž. Místo skleněné polní láhve zůstala ze starších dob rozměrná dřevěná plochá čutora na závěsném popruhu. Vedle bodáku visel v závěsu navíc nabiják. Poddůstojníci neměli šavle a třapec pak visel na bodáku.

Důstojníci měli na kalhotách široké zelené lampasy. Na klobouku byla šňůra zlatočerná se žaludy stejné barvy. Vše ostatní bylo shodné s pěchotou. Hlavní zbraní byl myslivecký štuc vz.1854 nebo novější verze, systém Lorenz. Od pěchotní pušky se lišil kromě několika detailů především kratší hlavní, na povrchu výrazně hraněnou. Bodák byl tulejový nožový. Střelivem byly expanzní střely systému Podevils stejné ráže.

Na úvodní stránku - Historická fakta - Bitva u Trutnova - Válečná statistika
Výstroj a výzbroj - Galerie 1866 - O těchto stránkách - Novinky - dotazy - Vyhledej