Síla bojujících armád

Stálo zde proti sobě 215 134 rakouských a 220982 pruských vojáků, tedy celkem 436 116 mužů. Šlo co do počtu lidí o druhou největší bitvu 19. století. Při bitvě národů u Lipska se utkalo 482 000 osob (Urban). Podle jiných pramenů bojovalo r. 1866 na straně rakouské 238 209 mužů a 66 847 koní, vedle toho 23 459 Sasů se 7 560 koňmi, na straně pruské 263 000 až 291 738 mužů, tedy dohromady 524 000 až 553 406 mužů (Heller,Tuhý). V pruském vojsku byli i Poláci ze Slezska a Poznaňska, v rakouském Poláci z Haliče, vedle Čechů také Slováci, Maďaři a 12 % Italů, což vzhledem k tomu, že Itálie stála po boku Pruska proti Rakousku, vedlo ke zbytečným úvahám o jejich pochybné bojechtivosti. Jejich osudy byly stejně kruté jako v případě ostatních účastníků.

Je třeba vědět, že v Prusku už byla zavedena tříletá všeobecná branná povinnost se čtyřmi roky v záloze, zatímco v Rakousku r. 1866 ještě v tomto smyslu branná povinnost neexistovala. Vojenská služba v Rakousku trvala do r. 1868 plných 8 let,většinou 6 let a 2 roky zálohy. Jízda sloužila plných 8 let. Inteligence byla vojenské služby zproštěna. Mohla být odvedena z trestu, ale existovala i možnost se vyplatit, kterou měl teoreticky každý branec. Od r. 1858 - činilo výplatné l 500 rakouských zlatých. (Podrobnosti jsou uvedeny v knize O. Jedličky z r. 1883 a ve studii B. Tuhého z r. 1967.) V Sasku už byla, stejně jako v některých jiných německých státech, všeobecná tříletá branná povinnost.

Válečné ztráty

Pruská armáda  ztratila ze svých asi 280 000 vojáků celkem 9 172 mužů. 
(l 935 mrtvých, 6 959 raněných a 278 nezvěstných).

Rakouská armáda ze svých asi 260000 vojáků ztratila 42 812 mužů 
(5658 mrtvých, 16 865 raněných, 12 879 zajatých a 7 410 
nezvěstných), 

Saská armáda ztratila 1501 mužů (Urban). Stejná čísla — zřejmě z oficiálních zpráv rakouského generálního štábu z r. 1868 — uvádějí i jiné prameny (Heller) a jen nepatrně se od nich liší pozdější údaje, které má Dr. O. Jedlička. Podle dalších pramenů (Loeffier) mělo Prusko 2553 padlých, 13731 raněných, z nichž zemřelo 1445 (10,5 %) a 64191 nemocných, z nichž zemřelo 5 219 (8,1%). Z celkového stavu pruských jednotek činily ztráty 28 %, i když proti šlesvicko-holštýnské válce r.1864 klesl počet nezachranitelných ze 17,3% na 16,7 %. Údajně 75 % raněných mohlo být na pruské straně zachováno při životě, což ovšem je globální a v podstatě nic neříkající číslo, protože zahrnuje banality stejně jako těžká zranění. Jak vidíme, je třeba všechny číselné údaje brát jen s rezervou a jen jako relativní. 

Prvním padlým byl údajně 26. června nedaleko Liberce rakouský husar E. Berta a téměř současně u celnice nedaleko Náchoda padl Čech, desátník Souček. Ale kolik mrtvých bylo ještě po týdnech nalezeno a pohřbeno bez udání jména v lese Svíb (Obora) u Sadové, kolik vojáků utonulo v Labi či v jičínském rybníku při pruském útoku, už nikdo nezjistí. Tradoval se ovšem čítankový příběh o praporečníku II. praporu Gyulaiova pluku, Slovákovi Janu Kopanicovi, který se ukryl v rákosí a hrdinně zachránil prapor tím, že si jej ovinul kolem prsou . . . Sasko, v jehož armádě byly poměry údajně lepší než u Prusů a Rakušanů, mělo v boji celkem 30 000 mužů, z nichž padlo 223, zraněno bylo 1275 a z těchto ještě zemřelo 100 (7,8%), onemocnělo 7 345 a z nich zemřelo 126 (1,7 %) (Frohlich). Celkový počet mrtvých od 22. června do konce července 1866 je udáván na rakouské straně přes 75000 a na pruské přes 16 000. Ve skutečnosti bylo jistě mrtvých ještě více. 

Příčiny porážky Rakouska

I když nový typ pruské pušky nebyl jedinou a snad ani tou nejpodstatnější mezi příčinami rakouské porážky - zvážíme-li chyby diplomatické, boj na dvou frontách, nepřipravenost a chyby ve vyšším veleni armády, nedostatečné využití železnice, chyby v manévrování a taktice, pruskou vojenskou kázeň a na rakouské straně finanční problémy s šetřením na nesprá- vném místě, přece co do počtu raněných při rakouském systému bodákového útoku to byl pro zdravotnickou službu faktor téměř katastrofální. Nic na tom nezměnila skutečnost, že Rakousko mělo dokonalejší jezdectvo a dělostřelectvo a že vyhrálo na italské frontě. Šetření v Rakousku se projevilo i tak, že zatímco v Prusku bylo r. 1866 pro armádu určeno 40 % ze státního rozpočtu, v Rakousku to bylo jen 18,6 %. Stojí za to zvážit i skutečnost, že jedna zadovka, kterých potřebovalo tehdy Rakousko asi 250 až 300 tisíc, stála - podle typu - 25 až 30 zlatých. Některé typy byly při sériové výrobě lacinější. Prohraná válka stála r. 1866 Rakousko 500 miliónů zlatých. O škodách na lidech se nemluvilo.

Na úvodní stránku - Historická fakta - Bitva u Trutnova - Válečná statistika
Výstroj a výzbroj - Galerie 1866 - O těchto stránkách - Novinky - dotazy - Vyhledej