NÁLETY  NA  NĚMECKO

Slavná peruť 311


"Boj proti nacistickému Německu v sestavě RAF zahájili z československých letců jako první stíhači v srpnu 1940 v průběhu známé Bitvy o Británii. Ale hned v září stejného roku udeřili naši letci 311. bombardovací sqadrony přímo na území nepřítele. Cílem taktických náletů byla především střediska válečného průmyslu, železniční uzly nebo překladiště a přístavy v Německu, cíle na územích, která hitlerovci okupovali. Peru´t se formovala od léta 1940 v Cosfordu. Koncem června odjela už v rámci Bombardovacího velitelství na základnu ve východní Anglii, kde se od 2. srpna traduje oficiální založení. Zde také probíhal intenzivní výcvik osádek: orientační lety, navigace, rádiové spojení, střelba. Zbraní našich letců se stal dvoumotorový letoun typu Wellington - bombardér střední kategorie, určený pro noční operace.První tři osádky odstartovaly k útoku na seřazovací nádraží v Bruselu již 10. září. velitel základny, kanadský podplukovník Griffiths, první úder našich letců pochválil. Britský Daily mail pak napsal, že nálet se uskutečnil s mimořádnou přesností a odvahou a dle poznamenal:"Squadrona, která nálet prováděla, měla také důvod, aby splnila úkol co nejlépe - byla to československá peruť, která poprvé útočila na němce."V následujícím týdnu se 311. přesunula na nedalekou základnu East Wretham. Zde se postupně doplňovala na stav 150 mužů létajícího a 300 mužů pozemního personálu. Dne 21. září letělo šest československých wellingtonů nad Calais. Za dva dny se zúčastnily čtyři naše osádky náletu na Berlín. Byl to vůbec první útok bombardéru RAF na hlavní město Třetí říše. Šlo o mimořádně obtížný let: trasa přes 1800 km dlouhá vedla převážně nad územím, které kontrolovala luftwaffe. Peruť utrpěla ztráty: jedna z osádek při nouzovém přistání v Holandsku se ocitla v zajetí. Další těžká rána následovala v noci z 16. na 17. října při náletu na Brémy: ze čtyř wellingtonu se vrátil na základnu jen jeden...Přibližně každý čtvrtý den pak squadrona útočila na nepřítele, a to přes krajně nevyhovující povětrnostní podmínky - déšť, sníh, námrazy a mlhy.V roce 1941 na jaře za příznivějšího počasí zvýšila 311. činnost, někdy operovala i denně. Od dubna zahájila sérii náletů na válečný přístav Brest. V září bombardovaly československé osádky cíle v Itálii - Turín a Janov - s obtížným přeletem přes Alpy. V říjnu napadly dvakrát za sebou Norimberk.Za rok 1941 má peruť na kontě dalších 676 náletů na osmnáct cílů. Daň ovšem byla vysoká, platilo se krví a životy a projevil se také nedostatek záloh. Trvalo víc než dvanáct měsíců, než si bombardovací letci odlétali předepsaný turnus 200 operačních hodin: vyžadovalo to přes třicet náletů.Sunday Times uveřejnila dopis pilota, který se zraněný vracel s letounem poškozeným palbou a zřítil se. Ostatní členové posádky vyskákali padákem a zachránili se. Mladý pilot dostal posmrtně britský řád Victoria Cross. V jeho pozůstalosti našli kamarádi neodeslaný dopis, psaný před startem: " Drahá maminko, chtěl bych, abyste věděla, co si myslím, kdybych Vám to už nemohl povědět sám. Nevykonávám tohle řemeslo ze sportu, ale z povinnosti, a nejsem na pochybách o tom, co mne čeká. Víme, co to znamená třicet bojových náletů nad německo. Zpravidla to nikdo nedotáhne na víc než dvacet.." Podle britských pramenů činily ztráty bombardérů RAF v té době při jednom náletu plus mínus pět procent. Podle počtu pravděpodobnosti tedy při odlétání celého turnusu 200 hodin byla možnost návratu z poslední operace necelých 17 procent.Na jaře 1942 se bombardéry třistajedenáctky vracely po těžkých náletech na nepřítele prostřílené střepinami granátů z protiletadlových děl i projektily kanónů nočních stíhačů. Ztráty už dosáhly takřka 54 procent! Z nasazených dvaapadesáti osádek se třiadvacet nevrátilo. Přes sedmdesát letců mělo určený turnus za sebou a nedostatek záloh se stal kritický. Rovněž zcela nevyhovovaly zastaralé typy wellingtonů. Po náletu na LÜBECK následoval 25. dubna úder pěti letounů na Dunkerque, poslední u Bombardovacího velitelství. Koncem měsíce se 311. peru´t s pověstí zdatné squadrony přesouvala na základnu Aldergrove v severním Irsku - s novým určením u Pobřežního velitelství. Od září byla 311. v boji takřka nepřetržitě. U bombardovacího letectva se zúčastnila šedesáti náletů na hlavní cíle v Německu. Nejčastěji to byl Kolín nad Rýnem (97), Brémy (85), Hamburk (80), Kiel (65), Mannheim (53) a Berlín (36). Naprostý primát však drží přístav Brest (113).Letci uskutečnili něco přes tisíc bojových letů v trvání takřka 5.200 operačních hodin. Shodili na vojenské cíle téměř dva a půl milionu liber tříštivých bomb a 93 tisíc zápalných pum. Za těžké údery zaplatila třistajedenáctka tvrdou cenu: 134 sestřelených nebo raněných či jinak ztracených 30 letců.Slavná historie 311. československé bombardovací perutě by nebyla úplná bez alespoň stručnějšího přehledu o podílu při Bitvě o Atlantik, která se odehrávala jak na moři, tak ve vzduchu. Britské ostrovy byly plně závislé na dovozu surovin a dalších dodávek ze zámoří, včetně válečného materiálu. Lodní přepravu ohrožovaly hlavně německé ponorky. Stíhat a ničit je bylo novým hlavním úkolem našich letců.Příští operační zónou se tedy stávají Atlantický oceán a přilehlá moře. V Aldergrove se letci seznámili při výcviku se systémem patrol, s útoky na hladinové cíle a s identifikací vlastních a nepřátelských plavidel. Peruť také převzala nové typy wellingtonů se silnějšími motory. Operativní činnost u Pobřežního velitelství zahájila třistajedenáctka ze základny Talbenny v jihozápadní Anglii: odtud létala především nad Biskajským zálivem. první střetnutí s nepřátelskou ponorkou měl letoun s prvním pilotem Jaroslavem Balou v polovině července. Dlouhé hodiny protiponorkových patrol nad nekonečnou vodní hladinou, mezi nebem a mořem, kladly na osádky zvýšené nároky. Peruť se však při rozhodných útocích na ponorky a hladinové lodi brzy zařadila mezi nelepší squadrony Pobřežního velitelství, jak prohlásil jeho velitel. V květnu 1943 se třistajedenáctka přemístila na základnu Beaulieu na jihu Anglie. letci se přeškolovali na čtyřmotorové americké letouny typu B-24 Liberator. Radar na jejich palubě byl vymožeností, která umožnila zvýšit způsob boje a úspěšné stíhání nepřítele na nedohledných vodách oceánu. První starty Liberátorů však nebyly šťastné. V druhé polovině srpna při návratu z protiponorkové hlídky nad Biskají němečtí dálkoví stíhači sestřelili letoun velitele peruti štábního kapitána Jindřicha Breicetla. O několik dní později se zřítily další dva stroje. Peruť odepsala ze stavu během jednoho týdne čtyřiadvacet letců.V průběhu roku 1943 získávala squadrona další vítězství. Zvlášť se vyznamenala koncem prosince při napadení eskadry německých torpédoborců a potopením lodi, která se chystala prorazit blokádu. O úspěchu obsáhle referovaly britský tisk a rozhlas. Na konci února 1944 se 311. squadrona a stěhuje na základnu Tain v severovýchodním Skotsku. Odtud odlétá při protiponorkových patrolách a doprovodech konvojů nad Severní moře, Blat i k norským břehům až za polární kruh. V květnu a červnu následujícího roku pátrá squadrona po německých ponorkách u Norska, později mezi Shetlandy, Orknejskými a Faerskými ostrovy. Původní stav 150 operačních letců se obnovil téměř dvakrát.V době přidělení u Pobřežního velitelství od podzimu 1942 do posledního startu 4. června 1945 uskutečnila peruť celkem 2.102 operační lety, které trvaly 21.527 hodin. naši letci napadli 35 ponorek a útočili na 4 hladinové lodi, z nich jedno plavidlo potopili. Ve 29 vzdušných soubojích vyřadili střelci 21 nepřátelských stihačů. Za celou dobu války ve všech československých perutích ve Velké Británii měla slavná 311. peruť největší ztráty: celkem 284 letců, z nichž 250 zahynulo a 34 padlo do zajetí.

Naši letci v náletech na Německo:
Antonín Bunzl, Karel Hančil, Václav Netík, Vilém Šafář, Vladimír Salač

 
 

Na úvodní stránku webu
Jak odcházeli   -   Lodní transporty   -   Bitva o Británii   -   Nálety na Německo
Bitva o Atlantic   -   Letci 311 perutě   -   O těchto stránkách - Obrazová galerie