BITVA O ATLANTIK 
1942 - 1945

311. peruť 
u Pobřežního velitelství


" V sestavě Pobřežního velitelství se 311. peru´t zúčastnila Bitvy o Atlantik, to právě v době jejího největšího rozmachu. Německé ponorky ve snaze izolovat britské ostrovy od dovozu ze zámoří potápěly měsíčně statisíce tun lodního prostoru. Naši letci vlastně zasáhly do boje proti nepřátelskému námořnictvu již na podzim 1940. V průběhu vzdušné Bitvy o Británii při útocích na cíle v německých a francouzských přístavech rušili přípravy na předpokládané vylodění hitlerovců v Anglii. Stejně účinně bojovali proti nacistické kriegsmarine i v následujících letech, kdy peruť spadala pod Bombardovací velitelství. Téměř polovina náletů směřovala opět na přístavy, doky a ponorkové základny. Na jaře 1942, v době přeřazení třistajedenáctky k Pobřežnímu velitelství, se ztráty britské lodní tonáže neustále zvětšovaly. V květnu potopily ponorky 125 lodí. V červnu to už bylo 144 lodí a počet se pohyboval kolem stovky ztracených plavidel měsíčně až do konce roku. Velitelům ponorek bylo lhostejné, zda parníky vezou něco vezou nebo ne - šlo o tonáž. Počet potopených obchodních lodí byl příliš vysoký a výroba nových plavidel mnohem pomalejší, nemohla tedy vyrovnat ztráty. Německé válečné námořnictvo v době Bitvy o Atlantik udržovalo ve službě tři sta až čtyři sta ponorek. Z nich přibližně jedna třetina operovala na moři, druhá byla na trase k místu nasazení a zpět, a třetí se připravovala k boji na základnách při atlantickém pobřeží. Odtud ponorky úspěšně ohrožovaly spojenecké konvoje, přepravující životně důležité zboží i válečný materiál všeho druhu především z Ameriky.
Ponorková válka při útocích ve vlčích smečkách se projevovala největší brutalitou až do poloviny roku 1943. Za celou druhou světovou válku potopily ponorky 2828 spojeneckých lodí. Pro porovnání do konce dubna 1943 to bylo 2451 plavidel.
Zvrat v Bitvě o Atlantik ve prospěch Spojenců přinesl účinný systém protiponorkové obrany i moderní technické vybavení korvet, fregat a torpédoborců v eskortních doprovodech konvojů. Ale neméně významnou roli v boji proti nacistickým ponorkám hrálo právě letectvo. Námořníci za pomoci letců v roce 1943 zničili 237 ponorek a v roce 1944 to bylo 248 ponorek. (Za celou druhou světovou válku to bylo 781 zničených německých ponorek)
Vzdušná válka nad okupovanou Evropou se zatím přesunula z taktických náletů na strategické bombardování. V noci útočily těžké letouny RAF, ve dne americké létající pevnosti. Ale to už se naší squadrony s číslem 311 netýkalo. U Pobřežního velitelství se operační zónou našich letců staly nekonečné prostory Atlantiku a přilehlých moří. Dříve startovali jako bombardéři k náletům na přesně určené cíle. V bitvě o Atlantik však naopak nad nekonečným prostorem oceánu své cíle museli vyhledávat a to v pomyslném obdélníku nebo čtverci o nesmírně velké rozloze. V situaci námořní války se naši letci velmi rychle orientovali, přestože lety nad mořem byly náročné a nebezpečné. Při dlouhých patrolách hrozily přepady německých dálkových stíhačů, často se přidávaly půtky s nepříznivou povětrností - eventuální porucha motorů znamenala zpravidla konec. Zintenzívnit boj s nepřítelem umožnily už od léta 1943 americké čtyřmotorové letouny typu Consolidated B-24 Liberator s nejmodernějšími parametry a velkým doletem. Ve výzbroji měly kromě velkorážních kulometů ve věžích a bočních střelištích také raketové střely a hlubinné pumy.
Počet členů osádky se zvýšil na osm až devět - první a druhý pilot, navigátor, palubní mechanik, dva radaroví operátoři - střídali se ve funkci radiotelegrafisty - a ještě střelci. Na křídlech liberátorů si přinášeli naši letci po návratu z dlouhých hlídek další vítězství. "
(z knihy V. R. Bozděcha "Bombardéry útočí")

 

 
 

Na úvodní stránku webu
Jak odcházeli   -   Lodní transporty   -   Bitva o Británii   -   Nálety na Německo
Bitva o Atlantic   -   Letci 311 perutě   -   O těchto stránkách - Obrazová galerie